diff --git a/articles/2011/avr-led-panel-6-program.md b/articles/2011/avr-led-panel-6-program.md
index f3a8017e2366c9657ad15ddf6c06e8a766d94632..c2aec0988f467d226f97dec9b570071d08187717 100644
--- a/articles/2011/avr-led-panel-6-program.md
+++ b/articles/2011/avr-led-panel-6-program.md
@@ -1,34 +1,23 @@
+++
title = "AVR - LED panel - #6 Program"
-perex_e = "
-
-Kompatibilní zapojení: LED panel s ATmega8
-
-Ke stažení: LED_006.c == LED_006.pdf == LED_006.htm
-.
-.
-"
+perex_e = "Další pokračování série o programování. Tentokrát se podíváme na přerušení, funkce a další. Nakonec bude ukázka programu."
tags = ["Článek"]
+lang = "c"
+[author]
+name = "Vašek Král"
+++
-
-
-Kompatibilní zapojení: LED panel s ATmega8
-
-Ke stažení: LED_006.c == LED_006.pdf == LED_006.htm
-.
-.
-* * *
-<title>Untitled</title> <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8"> <meta name="generator" content="SynEdit HTML exporter"> <style type="text/css">&amp;amp;amp;lt;!-- body { color: #000000; background-color: #FFFFFF; } .cpp1-assembler { } .cpp1-brackets { } .cpp1-comment { color: #008000; font-style: italic; } .cpp1-float { color: #000080; } .cpp1-hexadecimal { color: #000080; } .cpp1-character { } .cpp1-identifier { } .cpp1-illegalchar { } .cpp1-number { color: #000080; } .cpp1-octal { color: #0000FF; } .cpp1-preprocessor { } .cpp1-reservedword { font-weight: bold; } .cpp1-space { color: #008080; } .cpp1-string { color: #800000; } .cpp1-symbol { } --&amp;amp;amp;gt;</style>
+Kompatibilní zapojení: LED panel s ATmega8
+
+
+* * *
-```
-/*
V minulém programu jsme si ukázali, jak pomocí tlačítka ovlivňovat běh programu.
Tento program však měl jeden velký nedostatek. Když jsme totiž pomocí konstanty
-"RYCHLOST" zvýšili rychlost běhu hada, zvýšila se zároveň i rychlost, kterou program
+`RYCHLOST` zvýšili rychlost běhu hada, zvýšila se zároveň i rychlost, kterou program
"četl" zda je stisknuté tlačítko. Pokud jsme tedy nastavili rychlost kupříkladu na
20 kroků za sekundu, tak program také 20x za jednu vteřinu zjišťoval, jestli
někdo nedrží stisknuté tlačítko. Pak se stalo, že během jednoho stisku tlačítka
@@ -45,9 +34,7 @@ potřebné, se program opět vrátí k rozdělané práci a pokračuje v normál
Pro nás to znamená, že náš program může být kdykoli v jakémkoli místě přerušen.
Z tohoto důvodu je potřeba obsluhu přerušení (to co má program vykonat, když jej
časovač přeruší) psát co nejkratší, aby co nejméně ovlivňovala běh hlavního programu.
-*/
-/*
Mikrokontrolér ATmega8 má zabudované dva osmibitové a jeden šestnáctibitový
čítač/časovač. Čítače/časovače se nazývají proto, že se dají použít nejen k přesnému
časování programu, ale také mohou sloužit jako čítač vnějších impulzů.
@@ -58,10 +45,10 @@ Vlastně funguje jako čítač hodinového signálu (počítá pulzy). Nejdůle
vynuluje se, a počítá zase od začátku. Maximální hodnota, ke které může čítač dojít,
je dána velikostí jeho registru. Pro osmibitový čítač je to číslo 255 a pro
16\. bitový je to číslo 65535\.
-Toto číslo se nachází v registru TCNT. Podle čísla použitého časovače se pak mění
-koncovka jeho názvu - TCNT0 = časovač 0, TCNT1 = časovač 1 a TCNT2 je časovač 2.
+Toto číslo se nachází v registru `TCNT`. Podle čísla použitého časovače se pak mění
+koncovka jeho názvu - `TCNT0` = časovač 0, `TCNT1` = časovač 1 a `TCNT2` je časovač 2.
Pokud tedy chceme nastavit čas, za jaký nám registr časovače přeteče a vyvolá
-přerušení, stačí pouze do registru TCNT zapsat nějaké číslo. Časovač pak nepočítá od
+přerušení, stačí pouze do registru `TCNT` zapsat nějaké číslo. Časovač pak nepočítá od
nuly, ale od tohoto čísla, a přeteče tedy dřív.
Jako zdroj hodinového signálu většinou slouží vlastní hodinový signál procesoru.
Protože však hodinový signál procesoru kmitá miliónkrát za vteřinu (1 MHz),
@@ -71,153 +58,134 @@ Předdělička je zařazená mezi zdrojem hodinového signálu a samotným časo
Jak již její název napovídá, předdělička slouží k tomu, aby hodinový signál pro
časovač vydělila nějakým číslem. Funguje to tak, že například předdělička osmi
propustí každý osmý impulz, předdělička 64 propustí každý 64\. impulz, atd.
-K řízení časovače a předděličky se používá registr TCCR (opět na konci opatřen
+K řízení časovače a předděličky se používá registr `TCCR` (opět na konci opatřen
číslem časovače). Podívejme se nyní, jak se nastavuje například časovač 0:
-*/
-/*
-TCCR0 = 0 - čítač je vypnut
-TCCR0 = 1 - čítač je zapnut, a pracuje přímo s hodinovým signálem (bez předděličky)
-TCCR0 = 2 - čítač je zapnut s předděličkou osmi (hodinový signál/8)
-TCCR0 = 3 - čítač je zapnut s předděličkou 64
-TCCR0 = 4 - čítač je zapnut s předděličkou 256
-TCCR0 = 5 - čítač je zapnut s předděličkou 1024
-*/
-/*
-Nyní tedy umíme zapnout časovač a nastavit mu předděličku (TCCR). Dokážeme také
+
+ TCCR0 = 0 - čítač je vypnut
+ TCCR0 = 1 - čítač je zapnut, a pracuje přímo s hodinovým signálem (bez předděličky)
+ TCCR0 = 2 - čítač je zapnut s předděličkou osmi (hodinový signál/8)
+ TCCR0 = 3 - čítač je zapnut s předděličkou 64
+ TCCR0 = 4 - čítač je zapnut s předděličkou 256
+ TCCR0 = 5 - čítač je zapnut s předděličkou 1024
+
+Nyní tedy umíme zapnout časovač a nastavit mu předděličku `TCCR`. Dokážeme také
jemně nastavit čas, za který nám časovač přeteče. To děláme pomocí registru časovače
-(TCNT), do kterého nahrajeme hodnotu, od které má začít počítat.
+`TCNT`, do kterého nahrajeme hodnotu, od které má začít počítat.
Jediné co tedy potřebujeme ještě udělat, je povolit přerušení od časovače. Musíme
vlastně procesoru říct, aby toto přerušení akceptoval. Implicitně je totiž
mikrokontrolér nastaven tak, že všechna přerušení (kromě resetu) ignoruje. Atmega8
má totiž 19 různých možných zdrojů přerušení jako: reset, čítače, vnější přerušení,
A/D převodník, sériové kanály a další. Všechna tato zařízení mohou vyvolat přerušení.
-K povolování nebo zakazování přerušení od časovačů slouží registr TIMSK.
-Nastavením některých bitů v registru TIMSK na "1" lze povolit přerušení od
+K povolování nebo zakazování přerušení od časovačů slouží registr `TIMSK`.
+Nastavením některých bitů v registru `TIMSK` na "1" lze povolit přerušení od
jednotlivých časovačů:
-*/
-/*
-bit TIMSK: časovač: vektor:
- 0 časovač 0 ISR(TIMER0_OVF_vect)
- 2 časovač 1 ISR(TIMER1_OVF_vect)
- 6 časovač 2 ISR(TIMER2_OVF_vect)
-
-Nakonec je ještě potřeba nastavit 7\. bit registru SREG. Tento bit slouží ke globálnímu
+
+| bit TIMSK | časovač | vektor |
+|-----------|-----------|----------------------|
+| 0 | časovač 0 | ISR(TIMER0_OVF_vect) |
+| 2 | časovač 1 | ISR(TIMER1_OVF_vect) |
+| 6 | časovač 2 | ISR(TIMER2_OVF_vect) |
+
+Nakonec je ještě potřeba nastavit 7\. bit registru `SREG`. Tento bit slouží ke globálnímu
povolení nebo zakázání všech přerušení najednou.
-*/
-/*
+
Vektor je místo, kam program přeskočí, když je aktivováno přerušení. Zápis je
následující:
-ISR(TIMER0_OVF_vect)
- {
- příkazy obsluhy přerušení;
- }
+ ISR(TIMER0_OVF_vect)
+ {
+ příkazy obsluhy přerušení;
+ }
Po provedení příkazů obsluhy přerušení se program vrátí zpět na místo, odkud byl
přerušen, a pokračuje v normální činnosti.
-*/
-/*
+
Nyní bychom se tedy mohli pustit do psaní programu, ale jak již bylo minule patrné,
čím delší program píšeme, tím je méně přehledný.Proto je lépe si jej rozložit na
jednotlivé dílčí problémy, a ty pak zapsat pomocí funkcí.
Například program:
-*/
-/*
-...
-PORTB = 0xff; //nastav všechny bity portu "B" na "1"
-waitms(5); //počkej 5 milisekund
-
-PORTD = 0b00000001; //nastav nultý bit portu "D" na "1"
-waitms(2); //počkej 2 milisekundy
-PORTD = 0b00000010; //nastav první bit portu "D" na "1"
-
-PORTB = 0x00; //nastav všechny bity portu "B" na "0"
-waitms(5); //počkej 5 milisekund
-...
-*/
-/*
+
+ ...
+ PORTB = 0xff; //nastav všechny bity portu "B" na "1"
+ waitms(5); //počkej 5 milisekund
+
+ PORTD = 0b00000001; //nastav nultý bit portu "D" na "1"
+ waitms(2); //počkej 2 milisekundy
+ PORTD = 0b00000010; //nastav první bit portu "D" na "1"
+
+ PORTB = 0x00; //nastav všechny bity portu "B" na "0"
+ waitms(5); //počkej 5 milisekund
+ ...
+
Tento program by šel přepsat jednodušeji a přehledněji takto:
-*/
-/*
-...
-zapni_portb(); //nastav všechny bity portu "B" na "1" a počkej 5 milisekund
-prepni_portd(); //přepni první a druhý bit portu "D" s prodlevou 2 milisekundy
-vypni_portb(); //nastav všechny bity portu "B" na "0" a počkej 5 milisekund
-...
-*/
-/*
+
+ ...
+ zapni_portb(); //nastav všechny bity portu "B" na "1" a počkej 5 milisekund
+ prepni_portd(); //přepni první a druhý bit portu "D" s prodlevou 2 milisekundy
+ vypni_portb(); //nastav všechny bity portu "B" na "0" a počkej 5 milisekund
+ ...
+
Program je nyní jednodušší. Řada příkazů byla nahrazena jednoduchými funkcemi.
Aby však program mohl fungovat, musíme tyto funkce nadefinovat. Definice funkce
se provádí tak, že napíšeme hlavičku funkce (jméno funkce a typy hodnot, které
funkce přijímá, popřípadě vrací. Definice funkce vypadá takto:
-typ_navratove_hodnoty nazev_funkce (definice proměnných, které funkce přijímá)
-{
-tělo funkce
-}
+ typ_navratove_hodnoty nazev_funkce (definice proměnných, které funkce přijímá)
+ {
+ tělo funkce
+ }
Protože nyní pro náš příklad nepotřebujeme předávat žádné parametry, napíšeme místo
návratové hodnoty a přijímaných hodnot slovo "void".
Definice našich nových funkcí je tedy následující:
-*/
-/*
-void zapni_portb(void) //hlavička funkce "zapni_portb"
- { //začátek těla funkce
- PORTB = 0xff; //nastav všechny bity portu "B" na "1"
- waitms(5); //počkej 5 milisekund
- } //konec těla funkce
-*/
-/*
-Nyní máme nadefinovanou funkci "zapni_portb". Pokud tedy v hlavním programu
-napíšeme:
-zapni_portb();
+ void zapni_portb(void) //hlavička funkce "zapni_portb"
+ { //začátek těla funkce
+ PORTB = 0xff; //nastav všechny bity portu "B" na "1"
+ waitms(5); //počkej 5 milisekund
+ } //konec těla funkce
-//spustí se tato funkce, a provede příkazy ve svém těle:
+Nyní máme nadefinovanou funkci "zapni_portb". Pokud tedy v hlavním programu
+napíšeme `zapni_portb()` spustí se tato funkce, a provede příkazy ve svém těle:
-PORTB = 0xff; //nastav všechny bity portu "B" na "1"
-waitms(5); //počkej 5 milisekund
+ PORTB = 0xff; //nastav všechny bity portu "B" na "1"
+ waitms(5); //počkej 5 milisekund
-//po provedení těchto příkazů se program vrátí zpět a pokračuje dalším příkazem,
-//tedy:
+po provedení těchto příkazů se program vrátí zpět a pokračuje dalším příkazem,
+tedy `prepni_portd()`
-prepni_portd()
+Tuto funkci zatím ale nemáme definovanou. Její definice by vypadala takto:
+
+ void prepni_portd(void) //hlavička
+ {
+ PORTD = 0b00000001; //nastav nultý bit portu "D" na "1"
+ waitms(2); //počkej 2 milisekundy
+ PORTD = 0b00000010; //nastav první bit portu "D" na "1"
+ }
-//Tuto funkci zatím ale nemáme definovanou. Její definice by vypadala takto:
-*/
-/*
-void prepni_portd(void) //hlavička
- {
- PORTD = 0b00000001; //nastav nultý bit portu "D" na "1"
- waitms(2); //počkej 2 milisekundy
- PORTD = 0b00000010; //nastav první bit portu "D" na "1"
- }
-*/
-/*
Podobným způsobem by se nadefinovala i funkce "vypni_portb". Tento program by se
pak choval stejně, jako původní program bez funkcí.
-*/
-/*
+
Nyní se podíváme na to, jak by se zapisovala funkce, která přebírá a předává
parametry:
Mějme proměnné "cislo1", "cislo2" a "vysledek":
-unsigned char cislo1, cislo2, vysledek;
+ unsigned char cislo1, cislo2, vysledek;
Nyní si představme, že v programu budeme potřebovat vykonat tuto operaci:
-vysledek = (cislo1 + cislo2) * cislo1; //do proměnné "vysledek" se uloží součet
+ vysledek = (cislo1 + cislo2) * cislo1; //do proměnné "vysledek" se uloží součet
//proměnných "cislo1" a "cislo2" vynásobený
//proměnnou "cislo1"
Tuto operaci můžeme nahradit funkcí:
-vysledek = funkce_vypocet();
+ vysledek = funkce_vypocet();
Protože však potřebujeme, aby tato funkce počítala s nějakými proměnnými ("cislo1"
a "cislo2") musíme jí tyto proměnné předat jako parametry:
-vysledek = funkce_vypocet(cislo1, cislo2);
+ vysledek = funkce_vypocet(cislo1, cislo2);
Tento příkaz by se nyní vykonal následovně:
Program zjistí, že má něco přiřadit do proměnné "vysledek" jde tedy do prava, a
@@ -226,39 +194,37 @@ a přeskočí do funkce "funkce_vypocet()". Této funkci předá oba parametry a
vykoná. Na konci funkce obdrží jedno číslo (návratovou hodnotu). Tuto hodnotu si
zapamatuje, a skočí zpátky k našemu příkazu:
-vysledek = funkce_vypocet(cislo1, cislo2);
+ vysledek = funkce_vypocet(cislo1, cislo2);
Nyní již má ale funkci vypočtenou, a má v paměti uloženou její návratovou hodnotu.
Nahradí tedy původní zápis: "funkce_vypocet(cislo1, cislo2)" pouze návratovou
hodnotou a vznikne:
-vysledek = navratova_hodnota;
+ vysledek = navratova_hodnota;
Tento příkaz pak vyřeší jako prosté přiřazení - zapíše do proměnné "vysledek"
návratovou hodnotu funkce.
Takže příkaz:
-vysledek = funkce_vypocet(cislo1, cislo2);
+ vysledek = funkce_vypocet(cislo1, cislo2);
se vykoná stejně jako příkaz:
-vysledek = (cislo1 + cislo2) * cislo1;
-*/
-/*
+ vysledek = (cislo1 + cislo2) * cislo1;
+
Nyní si ale musíme naší funkci ještě nadefinovat:
Napíšeme zase hlavičku funkce, a blok příkazů do těla funkce:
-char funkce_vypocet(char vstup1, char vstup2);
- {
- char vystup; //nadefinujeme si výstupní proměnnou (sem budeme ukládat výsledek)
+ char funkce_vypocet(char vstup1, char vstup2);
+ {
+ char vystup; //nadefinujeme si výstupní proměnnou (sem budeme ukládat výsledek)
- vystup = (vstup1 + vstup2) * vstup1; //do proměnné "vystup" vypočteme operaci
+ vystup = (vstup1 + vstup2) * vstup1; //do proměnné "vystup" vypočteme operaci
+
+ return vystup; //a řekneme, že se má jako návratová hodnota použít hodnota
+ //proměnné "vystup"
+ }
- return vystup; //a řekneme, že se má jako návratová hodnota použít hodnota
- //proměnné "vystup"
- }
-*/
-/*
Nyní si rozebereme hlavičku funkce:
Slovo "char" před názvem funkce říká, jakého typu bude návratová hodnota (kolik
místa zabere v paměti - char = 8 bitů) Pak následuje název funkce "funkce_vypocet"
@@ -266,29 +232,27 @@ místa zabere v paměti - char = 8 bitů) Pak následuje název funkce "funkce_v
závorkách parametry funkce.
Zápis:
-char funkce_vypocet(char vstup1, char vstup2);
+ char funkce_vypocet(char vstup1, char vstup2);
říká, že funkce očekává 2 parametry typu char a vrací číslo typu char.
Tělo funkce je vytvořeno stejně, jako tomu bylo v minulých případech. Jedinou novinkou
je příkaz "return", za který se napíše, co má funkce vrátit. Tento příkaz zároveň
funkci ukončuje.
-*/
-/*
+
Nyní už tedy víme, jak používat časovač a jak rozepsat program do jednotlivých funkcí.
Ještě by se hodila jedna poznámka, a to že každá funkce musí být před svým použitím
definovaná. V opačném případě hlásí překladač chybu, že tuto funkci nezná. Prozatím
to tedy vyřešíme tak, že všechny funkce budeme definovat ještě před hlavní funkcí
("main"). Funkce main (ve které budeme naše nadefinované funkce používat) bude tedy
nadefinovaná až jako poslední (na konci zdrojového kódu).
-*/
-/*
+
Můžeme se tedy pustit do psaní programu. Náš program by měl umět blikat ledkami v
různých režimech a rychlostech. Režimy blikání by mohly být:
- jednoduché blikání (svítí nesvítí)
- stroboskopické blikání (rozsvícení ledek na velmi krátkou dobu)
- maják (ledky dvakrát rychle po sobě krátce bliknou)
- běžící světlo (něco podobného, jako měl KIT - světlo běhá zleva
- doprava a zprava doleva)
+doprava a zprava doleva)
- had (náš starý známý)
Program by se měl ovládat pomocí 2 tlačítek (PD2 a PD3), přičemž jedním tlačítkem by
@@ -299,9 +263,10 @@ požadovanou funkci. Funkce pak provede jeden krok (posunutí hada, bliknutí, a
a skončí. Čekání mezi jednotlivými kroky bude zajišťovat hlavní smyčka.
Mezitím se bude pomocí časovače0 provádět testování klávesnice, a případné nastavování
proměnných "rychlost" a "rezim".
-*/
-//Náš program by tedy mohl vypadat takto:
+Náš program by tedy mohl vypadat takto:
+
+```
#define F_CPU 1000000UL // 1 MHz (základní frekvence) kvůli delay.h
#include <avr/io.h> //Knihovna vstupů a výstupů (PORT, DDR, PIN)
@@ -320,7 +285,7 @@ proměnných "rychlost" a "rezim".
#define STROBO_CAS 10 //(ms) - Určuje, kolik milisekund budou svítit ledky při
//strobo efektu. Využívá se i v režimu "maják".
-#define MAJAK 50 //definuje, kolik milisekund je mezi dvojicí bliknutí ve funkci
+#define MAJAK 50 //definuje, kolik milisekund je mezi dvojicí bliknutí ve funkci
//maják
//Vytvoříme si tzv. globální proměnné (jsou deklarované mimo všechny funkce,
@@ -369,8 +334,8 @@ ISR(TIMER0_OVF_vect)
if (!(PIND&0b00001000)) //pokud je stisknuté tlačítko 2 (rychlost)
{
- rychlost*=2; //přidáme rychlost (2x zrychlíme je to totéž jako: rychlost<<1;)
- tlacitko=1; //uložíme si informaci, že bylo stisknuto tlačítko
+ rychlost*=2; //přidáme rychlost (2x zrychlíme je to totéž jako: rychlost<<1;)
+ tlacitko=1; //uložíme si informaci, že bylo stisknuto tlačítko
}
if (rezim>POCET_REZIMU) //pokud jsme již překročili povolený počet režimů...
@@ -432,9 +397,9 @@ void majak (void)
void semtam (void)
{
static unsigned char pozice; //statická proměnná - uchovává si hodnotu mezi
- //jednotlivými voláními funkce
- //nám bude sloužit jako ukazatel, kde zrovna je ledka
- //1-8 = 1.-8\. ledka. 9-15 = 6.-1\. ledka (jede zpátky)
+ //jednotlivými voláními funkce
+ //nám bude sloužit jako ukazatel, kde zrovna je ledka
+ //1-8 = 1.-8\. ledka. 9-15 = 6.-1\. ledka (jede zpátky)
if (zmena) //pokud je funkce volána poprvé
{
PORTB=1; //zhasneme všechny ledky a rozsvítíme pouze jednu (PB0)...
@@ -564,5 +529,4 @@ for(;;) //hlavní smyčka
} //konec funkce main
//Pro radioklub OK1KVK naspal Vašek Král
-
-```
\ No newline at end of file
+```
diff --git a/articles/2015/10w-mono-zesilovac-tda2003.md b/articles/2015/10w-mono-zesilovac-tda2003.md
index 67b2e91d6d878f4d752427d444898641dc3832dd..7b753e1b8223269246c1642b0a5f26c4b6bb2c0c 100644
--- a/articles/2015/10w-mono-zesilovac-tda2003.md
+++ b/articles/2015/10w-mono-zesilovac-tda2003.md
@@ -11,7 +11,7 @@ tags = ["Článek", "Bastlení", "Konstrukce", "Zesilovače"]
Asi každý si někdy chtěl postavit vlastní zesilovač. V tomto zapojení je využit integrovaný obvod [TDA2003](http://www.st.com/web/en/resource/technical/document/datasheet/CD00000123.pdf), který v sobě integruje většinu potřebný součástí zesilovače. TDA2003 je jednokanálový zesilovač s maximálním výstupním výkonem 10W. Obvod také obsahuje ochrany proti zkratu mezi piny i proti přehřátí. Zesilovač pracuje v rozmezí napájecího napětí `8 - 18V`. Pro stereo verzi stačí vyrobit dva tyto monobloky a doplnit o regulaci hlasitosti.
-Hodnoty `R1X` a `C4X` volte `39R, 39nF`, nebo `47R, 33nF`, nebo `33R, 47nF`. Celková hodnota R3 + R4 by měla být 2.2R. Plošný spoj byl navržen tak, aby se dobře vyráběl i osazoval. Na plošném spoji se nachází několik SMD součástek velikosti 0805, které by ale neměl být problém zapájet.
+Hodnoty `R1X` a `C4X` volte `39R, 39nF`, nebo `47R, 33nF`, nebo `33R, 47nF`. Celková hodnota `R3 + R4` by měla být `2.2R`. Plošný spoj byl navržen tak, aby se dobře vyráběl i osazoval. Na plošném spoji se nachází několik SMD součástek velikosti 0805, které by ale neměl být problém zapájet.
Po osazení všech součástek doporučuji pečlivě překontrolovat zkraty, studené spoje a poté zesilovač připojit na zdroj s možností regulace proudu s nastaveným `napětím 12V a proudem do 100mA`. Pokud bude zesilovač bezproblémově fungovat, tak jej lze připojit na stálý zdroj. V radioklubu nám tento zesilovač bezchybně pracuje více než rok a nezaznamenali jsme žádné potíže.